Posledně jsem v textu zmínil, že si myslím, že sportování v dětství nás dost formuje, dělá z nás lepší lidi a pomáhá nám to i v práci. Protože mě tahle myšlenka baví a 100% jí věřím, dnešní mail je o mém pohledu na pozitivní roli sportu v životě člověka.
Když se na to podíváme obecně, hodně se řeší fyzická stránka sportování u dětí – mraky článků o tom, jak jsou děti obéznější, mají horší fyzičku než generace před nimi atd. Co je ale zvláštní – a nakonec to sedí do naší kultury orientované na výkon – je, že nikdo moc neřeší to, že sport může pozitivně formovat naši osobnost, nejen tělo. Dal jsem dohromady 5 bodů (co mi sport dal a v čem mě ovlivnil), které vycházejí z mé zkušenosti, ale věřím, že budou fungovat i obecně.
-
Disciplína. Už jsem to psal posledně, ale z hlavy nikdy nedostanu cesty pěšky po páté ráno na zimák v zimě, tmě, v podstatě prázdnou Opavou. Na poslední křižovatce jsem většinou potkal spolužáka Petra a došli jsme spolu na první trénink v šest ráno před školou. Bylo to hrozný – na zimáku kosa, zkřehlé prsty v bruslích… Bylo to tvrdé, ale pokud jsem chtěl hrát hokej, byla to součást celé rutiny.
-
Teamwork. Ať už na základce v hokeji, nebo na střední v basketu, vždycky jsem se musel naučit spolupráci, vzájemné komunikaci a hlavně důvěře v ostatní a v to, co řekne trenér. Co platilo v obou případech – byli jsme super parta i mimo sport.
-
Odolnost. Co si dobře pamatuju – nebyli jsme tým z čela tabulky. Občas jsme hráli proti mnohem silnějším týmům a prohrávali. Myslím, že každá prohra posilovala naši houževnatost a vždy jsme do dalšího zápasu šli naplno.
-
Goal setting. V basketu jsem chtěl střílet víc trojek. Takže jsem si musel připravit plán, jak na to: technika, síla, mentální aspekt. A začal jsem trénovat a měřit úspěšnost. Stejně to platí i v byznysu. Pokud nebudu mít jasný plán, jak s unbeaten růst, těžko to vyhraju na „náhodu“.
-
Stres management. Prezentoval jsem pro x lidí. Chodil jsem na představenstva. Ale až to, že jsem se přihlásil na Ironmana, mě znervóznilo – ostatní věci jsou easy :)
Obecně si tedy myslím, že pohyb a sport jsou samozřejmě důležité pro fyzičku a fyzický vývoj dětí. Ale věřím, že mnohem důležitější je ten druhý aspekt. To, že si děti odnášejí hodnoty, které se jim budou v budoucnosti hodit. Sport učí disciplíně – vstát včas na trénink, dokončit to, co jsme začali, i když se nám zrovna nechce. Učí pokoře, protože ne vždy se vyhrává, a odvaze, protože pokaždé musíme znovu nastoupit, riskovat neúspěch a snažit se být lepší než včera. Sport je zároveň přirozená škola spolupráce a fair-play. Dítě se učí, že vítězství chutná nejlépe, když je poctivé, a že tým je silný jen tehdy, když každý přiloží ruku k dílu. Získává důvěru v sebe, ale i respekt k druhým. Tyto základy osobnosti si potom děti přenášejí i do dospělosti – a právě proto sport pomáhá vychovávat nejen lepší sportovce, ale především lepší lidi.
Samozřejmě tím nechci říct, že pokud dítě nesportuje, nevyroste z něj dobrý člověk. Jen ho sport připraví lépe na to, že život není fér a nemá smysl si s sebou nést nějaké křivdy. Lepší je vzít tu energii a zkusit to znovu. A přesně tohle jsou, myslím, vlastnosti, které svět dnes dost potřebuje.
